Docent Aleš Rubina se pravidelně umisťuje v dotazníku oblíbenosti pedagogů na Fakultě stavební VUT v Brně v magisterském studiu. Vede Ústav technických zařízení budov, kromě učení se věnuje i výzkumné činnosti. Učí nelehké předměty, přesto své studující dokáže motivovat a zapojit do výuky.

Proč jste oblíbený pedagog, pane docente?

Slovo oblíbený je zavádějící. Studující říkají, že v průměru je na fakultě výuka hlavně dril a hromadění vědomostí. Já si myslím, že je potřeba nemluvit o čisté výukové látce, ale využívat příběhy, ideálně z vlastního života. Mám na přednášce hodně obsahu, a když chci upozornit na něco opravdu důležitého, prokládám to příběhy ze stavby. Chci po studujících, aby se na jakékoliv zadání nebo teorii dívali z nadhledu, aby chápali, jak se jednotlivé veličiny vzájemně ovlivňují a jaké to má důsledky v technické praxi. Aby se ptali proč a odhalili smysl. Fyzika, kterou hlavně učím, není o vzorečcích, ale vztazích. Ukazuji jim souvislosti a neučím teoretickou fyziku oddělenou od techniky. Říkám jim, ať zkoumají, ať sami zjistí, že čím víc se člověk dozvídá, tím míň ví, obzory se zvětšují a zároveň zesložiťují. Touha po vědění je člověku přirozená.

Ne každý ji ovšem dokáže naplno využít. Máte na motivaci nějaký speciální učitelský trik?

Základní rolí učitele je studenta nadchnout pro obor. Podpořit jej a zároveň vést k odpovědnosti. Jen menšina lidí, kteří si podají přihlášku, má jasno, proč studuje stavařinu. A to je příležitost pro nás. Ukázat jim, že náš obor je komplexní, atraktivní, ceněný a má přímý vliv na životy lidí. Naším hlavním úkolem je vychovávat odborníky stavaře, proto se jim snažím ukazovat, jak znalosti, které získají v teoretických předmětech, uplatní v praxi. Chci, aby pochopili, že stavebnictví je zajímavé a perspektivní, že mohou uplatnit teoretické znalosti ve smysluplné a konkrétní práci.

Přesto se technické obory dlouhodobě potýkají se snižujícím se zájmem uchazečů o studium. Čím to podle vás je?

Nenápadným, ale trvalým důvodem nízkého zájmu o studium stavařiny je negativní publicita stavebnictví jako průmyslového odvětví. Jen velmi nízké procento staveb má doopravdy problém, ale negativním zprávám se bohužel věnuje zvýšená pozornost. Stavební fakulty mohou k příznivějšímu obrazu celého oboru významně přispět lepší komunikací a otevřeností. Svým studujícím často opakuji, že až vyjdou ze školy, budou vnímáni jako uznávaní odborníci, odpovědní technici, kterých si lidé na stavbě budou vážit, že do konce života budou mít skvěle hodnocenou práci. Moc často to totiž ve veřejném prostoru nezaznívá. Navíc nás v rámci České republiky čeká mnoho velkých stavebních projektů, které budou potřebovat kvalifikované lidi.

Vysoká škola má podle vás tedy nejen odbornou, ale i výchovnou funkci?

Určitě, učitel je také mentor, nejen ten, kdo předává odborné znalosti. Jsem zastáncem otevřenosti a vzájemná důvěra se studujícími je pro mě zásadní hodnotou. Hodně mi toho také pak řeknou. Vysoká škola by měla v pozitivním smyslu vychovávat, inspirovat, ale i vést k disciplíně a zodpovědnosti. Stavební praxe vyžaduje nejen vědomosti, ale i určitou míru odolnosti a ochoty stát si za svým odborným rozhodnutím.

Proč jste se rozhodl stát se učitelem?

Člověk má světu něco přinést. Během dvaceti let, co učím, jsem zjistil, že dokážu mladým lidem předat vědomosti, oni chápou a obě strany to baví. Umím je nalákat do svého oboru. Nic lepšího si neumím představit. Na stavbách často potkávám své bývalé studující a všichni se ke mně hlásí. To považuji za nejlepší zpětnou vazbu.

Vaši dnešní studující to vidí podobně?

Myslí jinak než jejich předchůdci před patnácti lety. Není to otázka inteligence nebo výchovy, ale dnešní mladí mají k dispozici technologie, které jim poskytují bleskový přístup k informacím. Když jsme dřív potřebovali něco vědět, hledali jsme týden v literatuře, dnes to trvá dvě minuty. Naučilo nás to vytrvalosti a disciplíně, to dnes není v podstatě možné. Při studiu samozřejmě zažívají i neúspěchy a mám pocit, že je vnímají citlivěji než dřívější generace. Vždycky jim říkám, že nepodařená zkouška je jen jedna z mnoha, ať to nevzdávají, zamyslí se upřímně nad tím, kde udělali chybu, připraví se lépe a jdou znovu. Vyhazov od zkoušky zažil každý a patří to ke studiu. Snažím se v nich pěstovat vytrvalost.

Co dělá studujícího dobrým stavařem?

Ideálně by měl být silně vnitřně motivovaný, zapálený pro obor a hodí se i trpělivost a trocha pokory. Měl by počítat s tím, že bude chvíli trvat, než se ze studenta stane technický odborník, který je i dobře zaplacen. Většina z nich to ví. A z těch, koho stavařina zajímá a věnují studiu čas a úsilí, jsou pak vynikající experti. Pro technickou praxi je zásadní také dobrá spolupráce v týmu, což se čerstvý absolvent také musí naučit. Znalostní teoretický základ mají skvělý, a když jej zkombinují s několika lety praxe, stanou se skutečnými odborníky. Mým úkolem je povzbudit jejich zájem a podpořit je, když zažijí dílčí neúspěch.

Kromě pedagogické činnosti se věnujete i výzkumu a transferu znalostí. Ovlivňuje to výuku?

Vzduchotechnika, respektive aplikovaná fyzika, kterou učím, je z 80 % stále to stejné, ale každou přednášku aktualizuji o nejnovější vědecké poznatky a příklady jejich aplikace v technické v praxi. Díky vědecké činnosti mám přístup k mnoha zdrojům a rád je využívám. Studující to samozřejmě hned víc zajímá a baví, když vidí reálné výstupy.

Jak si stojí inovace a moderní technologie ve stavebnictví?

Náš trh je malý a konzervativní, všichni se znají osobně a prosadit něco nového znamená obhájit to proti zavedenými postupům. Novinka představuje často vyšší vstupní náklady a v průběhu výběrových řízení je většinou pořizovací cena rozhodujícím kritériem, bez ohledu na hospodárnější provoz, dlouhodobé energetické úspory a vyšší trvanlivost řešení.

 

Storytelling v doslovném překladu znamená “vyprávění příběhů”. Tato metoda předávání informací a faktů vychází z dávné tradice, kterou lidstvo používá od svých počátků. V pedagogické praxi zpravidla využívá osobního zážitku a anekdot nejen k atraktivnějšímu sdílení znalostí, ale i k většímu zapojení studujících. Další výhodou je možnost propojit různá témata a odkrýt posluchačům vyšší smysl probíraného učiva. Odborníci příběhy tohoto druhu označují jako narativní případové studie.