FAST VUT Brno

Fakulta stavební je největší a nejstarší fakultou Vysokého učení technického v Brně. Vzniku této vysoké školy předcházelo v roce 1849 založení technického učiliště v Brně, které bylo prohlášeno v roce 1873 Vysokou školou technickou.

19. září 1899 byla Nejvyšším rozhodnutím Jeho Výsosti císaře a krále Františka Josefa I. zřízena c. k. česká technická vysoká škola Františka Josefa v Brně. 1. listopadu 1899 byla zahájena výuka, a to právě v odboru stavebního inženýrství. Od roku 1900 pak byla výuka rozšířena o obor strojního inženýrství a kurz vzdělávání zeměměřičů (geometrů).

Výuka probíhala v několika pronajatých budovách v Brně, od roku 1902 zejména v tehdejších ulicích Augustinské (nyní Jaselské, domy Jaselská 2 a Jaselská 9), Falkensteinerově (Gorkého 7) a Giskrově třídě (nyní Kounicova). Pronajaté a dislokované prostory však většinou nevyhovovaly podmínkám pro výuku, proto pedagogové usilovali o získání vlastních prostorů. V listopadu 1901 se podařilo zakoupit pozemek na Veveří ulici (tehdy Veverské) pro stavbu České vysoké školy technické v Brně, která byla zahájena v říjnu 1907.

V červnu roku 1911 byly slavnostně otevřeny nové budovy c. k. české vysoké školy technické Františka Josefa v Brně na Veveří ulici. Byly zde postaveny tři nové budovy, v nichž byla již v roce 1910 zahájena výuka. V pravém křídle hlavní budovy byly přiděleny přízemní prostory také knihovně, podzemní prostory byly určeny pro uchování knihovního fondu. Chemický pavilon byl postaven na Žižkově ulici, kde se začalo vyučovat od roku 1920.

V letech 1918–1937 nesla škola název Česká vysoká škola technická v Brně. V roce 1937 byl na této škole udělen čestný doktorát tehdejšímu prezidentovi dr. Edvardu Benešovi a od tohoto roku měla škola název Vysoká škola technická dr. Edvarda Beneše v Brně. Na podzim roku 1938 však byl vrácen škole její původní název Česká vysoká technická škola v Brně.

V období druhé světové války byla brněnská technika uzavřena, stejně jako ostatní české vysoké školy. Po roce 1945 byla škola obnovena pod názvem Vysoká škola technická Dr. Edvarda Beneše v Brně. Znovu byly otevřeny stěžejní obory na fakultách inženýrského stavitelství, architektury a pozemního stavitelství, strojní a elektrotechnické a na odboru chemického inženýrství.

V roce 1951 byla vysoká škola zrušena a vystěhována z budovy na Veveří ulici, kde byla zřízena Vojenská technická akademie. Většina pedagogů přešla na nově zřízenou vojenskou akademii. Vysokoškolská knihovna byla zestátněna a stala se veřejnou Státní technickou knihovnou. Ještě téhož roku se podařilo založit Vysokou školu stavitelství v Brně se dvěma fakultami – Fakultou inženýrského stavitelství a Fakultou architektury a pozemního stavitelství. Fakulta strojního inženýrství a elektroinženýrství byla začleněna do Vojenské technické akademie.

Dne 24. července 1956 vzniklo Vysoké učení technické v Brně se třemi fakultami: Fakultou inženýrského stavitelství (FIS), Fakultou architektury a pozemního stavitelství (FAPS) a Fakultou energetickou (FE). V roce 1960 byly obě stavební fakulty (FIS a FAPS) sloučeny v rámci VUT do Fakulty stavební. Fakulta architektury byla potom jako samostatná fakulta VUT založena v roce 1976.

Od roku 1951 až do roku 1992 probíhala výuka stavebního inženýrství v mnoha budovách dislokovaných po celém Brně, např. na Barvičově ulici, Poříčí, Veslařské, Gorkého, Jaselské, Sadech osvobození (nyní Koliště). V roce 1991 byla podepsána dohoda mezi rektorem VUT v Brně a rektorem Vojenské akademie v Brně o navrácení historických budov na Veveří a Žižkově ulici zpět VUT v Brně. V roce 1992 byl tento areál přidělen Fakultě stavební, která se tak navrátila do původních prostor, v nichž začínaly dějiny VUT v Brně i dějiny Fakulty stavební. Celý areál však byl předán ve značně devastovaném stavu a vyžadoval rozsáhlé rekonstrukce a opravy.